sabato 19 giugno 2010

Come sarebbe se si cancellasse la memoria ad un uomo

Поезда в этих краях шли с востока на запад и с запада на восток... А по сторонам от железной дороги в этих краях лежали великие пустынные пространства - Сары-Озеки, Серединные земли желтых степей. В этих краях любые расстояния измерялись применительно к железной
дороге, как от Гринвичского меридиана... А поезда шли с востока на запад и с запада на восток...
(...)
У кладбища Ана-Бейит была своя история. Предание начиналось с того, что жуаньжуаны, захватив-шие сарозеки в прошлые века, исключительно жестоко обращались с пленными воинами. При случае они продавали их в рабство в соседние края, и это считалось счастливым исходом для пленного, ибо проданный раб рано или поздно мог бежать на родину. Чудовищная участь ждала тех, кого жуаньжуа-ны оставляли у себя в рабстве. Они уничтожали память раба страшной пыткой - надеванием на голову жертвы шири. Обычно эта участь постигала молодых парней, захваченных в боях. Сначала им начисто обривали головы, тщательно выскабливали каждую волосинку под корень. К тому времени, когда заканчивалось бритье головы, опытные убойщики-жуаньжуаны забивали поблизости матерого верблюда. Освежевывая верблюжью шкуру, первым долгом отделяли ее наиболее тяжелую, плотную выйную часть. Поделив выю на куски, ее тут же в парном виде напяливали на обритые головы пленных вмиг прилипающими пластырями - наподобие современ-ных плавательных шапочек. Это и означало надеть шири. Тот, кто подвергался такой процедуре, либо умирал, не выдержав пытки, либо лишался на всю жизнь памяти, превращался в манкурта - раба, не помнящего своего прошлого. Выйной шкуры одного верблюда хватало на пять-шесть шири. После надевания шири каждого обреченного заковывали деревянной шейной колодой, чтобы испытуемый не мог прикоснуться головой к земле. В этом виде их отвозили подальше от людных мест, чтобы не доносились понапрасну их душераздирающие крики, и бросали там в открытом поле, со связанными руками и ногами, на солнцепеке, без воды и без пищи. Пытка длилась несколько суток. Лишь усиленные дозоры стерегли в определенных местах подходы на тот случай, если соплеменники плененных попытались бы выручить их, пока они живы. Но такие попытки предпринимались крайне редко, ибо в открытой степи всегда заметны любые передвижения. И если впоследствии доходил слух, что такой-то превращен жуаньжуанами в манкурта, то даже самые близкие люди не стремились спасти или выкупить его, ибо это значило вернуть себе чучело прежнего человека. И лишь одна мать найманская, оставшаяся в предании под именем Найман-Ана, не примирилась с подобной участью сына. Об этом рассказывает сарозекская легенда. И отсюда название кладбища Ана-Бейит- Материнский упокой.

Чингиз Торекулович Айтматов, И дольше века длится день

Da quelle parti correvano i treni diretti da Oriente a Occidente e da Occidente a Oriente...
Da una parte e dall'altra della ferrovia si stendevano immensi spazi deserti, i
Sarozeki, le Terre Centrali delle steppe gialle.
In quelle zone le distanze si misuravano facendo riferimento alla ferrovia, come dal meridiano di Greenwich...
E i treni correvano da Oriente a Occidente e da Occidente a Oriente...

(...)
Il cimitero di Ana Bejit aveva la sua storia. La leggenda ebbe inizio ai tempi degli Žuany-žuany che nei secoli passati avevano conquistato i Sarozeki e che trattavano con inaudita crudeltà i prigionieri di guerra. Capitava che li vendessero come schiavi nei Paesi confinanti e questa era considerata una fortuna per il prigioniero, giacché lo schiavo venduto prima o poi scappava e tornava in patria. Una sorte mostruosa attendeva invece quelli che gli Žuany-žuany decidevano di tenere schiavi presso di sé. Cancellavano loro la memoria con una tortura terribile: il supplizio dello širi, per cui appiccicavano alla testa della vittima strisce di pelle di cammello. Lo scuoiavano e per prima cosa separavano la parte più dura e compatta della pelle, quella del collo. Dopo averla fatta a strisce la appiccicavano alla testa rasata dei prigionieri per mezzo di mastici; le strisce aderivano all'istante come cerotti, qualcosa di simile, d'aspetto alle cuffie da bagno dei nostri moderni nuotatori. Questo - si diceva appunto - significava "mettere gli širi". Chi veniva sottoposto a questa procedura o moriva non reggendo alla tortura, o perdeva la memoria per tutta la vita, trasformandosi in mankurt cioè in uno schiavo che non ricordava il proprio passato. La pelle di un cammello bastava per 5-6 operazioni. Dopo che la testa gli era stata avvolta con le strisce di pelle, ogni condannato veniva incatenato a un ceppo in modo che non potesse toccare terra con la testa. Veniva quindi trasportato lontano dai luoghi abitati perché non si sentissero le grida laceranti e lo si lasciava nella steppa aperta con le mani e i piedi legati, sotto il sole cocente, senz'acqua e senza cibo. La tortura durava alcuni giorni. Solo alcune sentinelle di rinforzo facevano la guardia in punti strategici nel caso che compagno della trbù del prigioniero tentassero di aiutarlo finché era ancora vivo. Ma queste iniziative avvenivano assai raramente giacché nella steppa aperta ogni movimento è subito notato. E se anche giungeva poi la notizia che il tale era stato trasformato in mankurt, neppure i suoi familiari cercavano di salvarlo o di riscattarlo, poiché ciò significava riprendersi solo un fantoccio di quello che prima era un uomo. Soltanto una madre najmana rimasta nella leggenda con il nome di Najman-Ana non si rassegnò a questa sorte del figlio. La leggenda sarozeka parla di questo. E di qui prese il nome il cimitero di Ana-Bejit, il riposo della madre.

Čingiz Torekulovič Ajtmatov, Il giorno che durò più di un secolo, traduzione dal russo di Erica Klein, Mursia, 1982


Non mi viene in mente nessuno scrittore italiano da cui ci si senta di congedarsi così (link a youtube).

Nessun commento:

Posta un commento