domenica 23 maggio 2010

Извините, а колбасы у вас нет?

И тут произошло чудо. На берегу появилась стареющая женщина. То есть
дичь, которую Буш чуял на огромном расстоянии.
Вовек не узнают черные лебеди, кто спас им жизнь! Женщина была стройна
и прекрасна. Над головой ее кружились бабочки. Голубое воздушное платье
касалось травы. В руках она держала книгу. Прижимала ее к груди наподобие
молитвенника.
Дальнозоркий Буш легко прочитал заглавие - "Ахматова. Стихи".
Он выплюнул травинку и сильным глуховатым баритоном произнес:
Они летят, они еще в дороге,
Слова освобожденья и любви,
А я уже в божественной тревоге,
И холоднее льда уста мои...
Женщина замедлила шаги. Прижала ладони к вискам. Книга, шелестя
страницами, упала на траву. Буш продолжал:
А дальше - свет невыносимо щедрый, Как сладкое, горячее вино... Уже
душистым, раскаленным ветром Сознание мое опалено...
Женщина молчала. Ее лицо выражало смятение и ужас. (Если ужас может
быть пылким и радостным чувством.) Затем, опустив глаза, женщина тихо
проговорила.
Но скоро там, где жидкие березы,
Прильнувши к окнам, сухо шелестят,
Венцом червонным заплетутся розы,
И голоса незримо прозвучат...
(У нее получилось -- "говоса".) Буш поднялся с земли.
- Вы любите Ахматову?
- Я знаю все ее стихи наизусть, - ответила женщина.
- Какое совпадение! Я тоже... А цветы? Вы любите цветы? - Это моя
свабость!.. А птицы? Что вы скажете о птицах? Буш кинул взгляд на черных
лебедей, помедлил и сказал:
Ах. чайка ли за облаком кружится,
Малиновки ли носятся вокруг...
О незнакомка! Я хочу быть птицей,
Чтобы клевать зерно из ваших рук...
- Вы поэт? - спросила женщина.
- Пишу кое-что между строк, - застенчиво ответил Буш... День остывал.
Тени лип становились длиннее. Вода утрачивала блеск. В кустах бродили
сумерки.
- Хотите кофе? - предложила женщина. - Мой дом совсем близко.
- Извините, - поинтересовался Буш, - а колбасы у вас нет?
В ответ прозвучало:
- У меня есть все, что нужно одинокому сердцу...

Сергей Довлатов, Компромисс, 1993


E poi avvenne un miracolo. Una donna di una certa età fece la sua apparizione. Un altro tipo di cacciagione, che Bush era capace di sentire a distanza. I cigni neri non sapranno mai a chi devono la loro sopravvivenza. La donna era esile e bella. Delle farfalle volteggiavano sopra la sua testa. L'orlo del suo vestito leggero color azzurro sfiorava l'erba. In mano teneva un libro, che teneva stretto al cuore come un messale.
Bush, che era presbite, lesse facilmente il titolo: "Achmatova. Poesie".
Sputò il suo filo d'erba e, con una forte voce baritonale un po' roca, declamò:

Volano, sono ancora in viaggio,
Le parole di liberazione e d'amore,
Sono già colta da un'ansia divina,
Le mie labbra sono più fredde del ghiaccio...


La donna rallentò il passo. Portò le mani alle tempie. Il libro cadde per terra in un fruscio di pagine. Bush proseguì:

Una chiarezza di cui l'abbondanza ferisce
scorre in me come un vino dolce e caldo...
Un vento incandescente e profumato
consuma già la mia coscienza...


La donna rimase in silenzio. Il suo volto esprimeva agitazione ed orrore. (Se si può dire che l'orrore sia un sentimento ardente e positivo.) Poi, abbassando gli occhi, pronunciò a bassa voce:

Ma presto dove frusciano le sparse betulle
stringendosi seccamente alle finestre
Le rose si intrecceranno in una corona rossa
E risuoneranno voci invisibili...

(E pronunciò "foci".)
Bush si alzò.
- Le piace l'Achmatova?
- Conosco tutte le sue poesie a memoria, rispose la donna.
- Che coincidenza! Anch'io ... E i fiori? Le piacciono i fiori?
- Ho un debole per i fiori!... E gli uccelli? Cosa sente per gli uccelli?
Bush guardò in direzione dei cigni ed esitò un secondo prima di declamare:

Che un gabbiano volteggi al di là delle nuvole,
Che dei passeri volino intorno...
O sconosciuto! Vorrei essere un uccello,
Per beccare il grano dalle vostre mani...

- È poeta? - Chiese la donna.
- Sto scrivendo qualcosa tra le righe, rispose timidamente Bush.
Il giorno rinfrescava. Le ombre dei tigli si allungavano. L'acqua stava perdendo il suo splendore. La penombra errava tra i cespugli.
- Vuole un caffè?, propose la donna. Abito molto vicino.
- Scusi, chiese Bush, ma non avrebbe della salsiccia?
- Ho tutto quello che serve ad un cuore solitario, rispose.

Sergej Dovlatov, Compromesso

Nessun commento:

Posta un commento