giovedì 15 luglio 2010

Разумеется, я не Солженицын

ПИСЬМО ИЗДАТЕЛЮ

4 февраля 1982 года. Нью-Йорк

Дорогой Игорь Маркович!
Рискую обратиться к Вам с деликатным предложением. Суть его такова.
Вот уже три года я собираюсь издать мою лагерную книжку. И все три года - как можно быстрее. Более того, именно "Зону" мне следовало напечатать ранее всего остального. Ведь с этого началось мое злополучное писательство.
Как выяснилось, найти издателя чрезвычайно трудно. Мне, например, отказали двое. И я не хотел бы этого скрывать.
Мотивы отказа почти стандартны. Вот, если хотите, основные доводы:
Лагерная тема исчерпана. Бесконечные тюремные мемуары надоели читателю. После Солженицына тема должна быть закрыта...
Эти соображения не выдерживают критики. Разумеется, я не Солженицын. Разве это лишает меня права на существование?
Да и книги наши совершенно разные. Солженицын описывает политические лагеря. Я - уголовные. Солженицын был заключенным. Я - надзирателем. По Солженицыну лагерь - это ад, я же думаю, что ад - это мы сами...
Поверьте, я не сравниваю масштабы дарования. Солженицын - великий писатель и огромная личность. И хватит об этом.
Другое соображение гораздо убедительнее. Дело в том, что моя рукопись законченным произведением не является.
Это - своего рода дневник, хаотические записки, комплект неорганизованных материалов.
Мне казалось, что в этом беспорядке прослеживается общий художественный сюжет. Там действует один лирический герой. Соблюдено некоторое единство места и времени. Декларируется в общем-то единственная банальная идея - что мир абсурден...

Сергей Довлатов, Зона


LETTERA ALL'EDITORE

4 febbraio 1982, New York

Caro Igor Markovič!
Mi permetto di rivolgerle una proposta molto delicata. Ecco di cosa si tratta.
Già da tre anni cerco di pubblicare il mio libro sui campi. Da tre anni nell'urgenza.
Si sarebbe dovuto pubblicare "La Zona" prima di tutto il resto. È infatti da là che ho cominciato il mio dannato mestiere di scrittore.
Ma trovare un editore per questo libro non è affare da poco. Ho subito due rifiuti. Preferisco non nasconderle niente.
Per dei motivi praticamente identici. Se le interessa, posso citarne l'essenziale:
Si è già detto tutto quello che c'era da dire sul gulag. Il lettore è stanco delle tonnellate di memorie apparse su questo tema. Dopo Solženicyn, l'argomento è chiuso...
Un tale ragionamento non resiste alla critica. Evidentemente, non sono Solženicyn. Questa circostanza mi priva del diritto di esistere?
E poi i nostri libri sono completamente diversi. Solženicyn descrive i campi per detenuti politici. Io, i campi per detenuti comuni. Solženicyn era un detenuto, io una guardia. Secondo Solženicyn, il campo è un inferno. Io penso che l'inferno siamo noi stessi...
Mi creda, non paragono la portata dei nostri talenti. Solženicyn è un grande scrittore e una personalità immensa. Non vale la pena ritornarci.
Il secondo argomento sembra nettamente più convincente. Il fatto è che il mio manoscritto non costituisce un'opera compiuta.
È una specie di diario, sono delle note caotiche, un insieme di elementi non strutturati.
Secondo me, attraverso questo disordine si accede ad un argomento letterario comune. Con lo stesso eroe lirico. L'unità di tempo e di luogo è all'incirca rispettata. E infine, se ne deduce un'idea conduttrice banale: quella dell'assurdità del mondo...

Da Sergueï Dovlatov, La Zone. Souvenirs d'un gardien de camp, traduit du russe par Christine Zeytounian-Beloüs, Éditions du Rocher, 2003

Nessun commento:

Posta un commento